Koníci

konici.ufonek.net

O koních, pro koně, s koňmi...


Počítadlo:
Počítadlo

Hipocentrum Koryčany
Internetový psí a kočičí útulek, útulky z celé ČR
Horses Online
Bodyskal.cz
EQUISERVER.eu - server o koních a pro koně

Časopis Koně & hříbata

Magické slovo endurance - IV. Část

Vloženo: 14.10.2005, Autor: Zuzule
Předkové, výživa, jak krmit a čím krmit, to vše je obsaženo v tomto článku :o)

Předkové
Divocí předci našich koní, tak jako nyní některá primitivní přírodní plemena, se celoročně uživili pastvou na tvrdých travních porostech, bez přikrmování jádrem, senem, vitamíny, minerály. Neměli vždy dostatek čisté vody ani suchou podestýlku. Neměli léky, neměli podkovy. Dokázali krátce po narození následovat matku se stádem desítky kilometrů denně, úspěšně vzdorovali zraněním a nemocem. Byli malí, otužilí, odolní, s tvrdou konstitucí. Uměli přežít. Nebyli příliš podobní dnešním ušlechtilým koním, výkonností se jim nemohli rovnat.

Výživa
Ve výživě koní platí přímá úměra: čím vyšší výkonnost, tím kvalitnější krmení. Pod pojmem kvalita se skrývá vhodnost, nikoliv cena. Základním problémem je zejména nedostatek znalostí o skutečných potřebách koně a přehnaná orientace na cenu krmiv, bez ohledu na kvalitu a výživnou hodnotu. Kvalitnější krmení dává předpoklad lepších výsledků, ať již budeme sledovat sportovní výkonnost, reprodukční ukazatele nebo zdraví a dlouhověkost.
Kvalitní výživa znamená zjistit potřeby jednotlivých živin konkrétního zvířete a dodat mu je v krmivu. V potřebách se promítne zejména hmotnost a věk koně, aktuální kondice, plemeno, zdravotní stav a zatížení. Platí, že více nemusí znamenat lépe. Černé močení (tzv. sváteční nemoc) při přehnaném přísunu energie v krmivu v době bez pracovního zatížení, případně schvácení kopyt při nárazovém přebytku bílkovin, je toho důkazem. Naopak, při zvyšování zátěže není možné jen mechanicky navýšit celkové množství krmiva, neboť se zvyšováním zátěže rostou požadavky na potřebu energie mnohem více, než na potřebu bílkovin, mění se i potřeba některých vitamínů a minerálů. Dalším důležitým činitelem jsou klimatické podmínky. Nezapomínejme však, že kůň má jiné teplotní optimum než člověk.
Na základě živinových požadavků můžeme sestavit jednotlivá krmiva tak, aby vyhovovala nám cenou a koním chutností, využitelností a celkovým dietetickým složením. Sebelépe napočítaná krmná dávka, kterou kůň nesežere, je k ničemu. Chovatel musí mít na paměti, že nejen jednotlivá krmiva, ale také způsob jejich zpracování (mačkání, šrotování, máčení, granulace, extruze) ovlivňuje jejich vhodnost a použitelnost.
Správnou krmnou technikou, zahrnující způsob a frekvenci předkládání krmiva, vhodným pořadím jednotlivých krmiv, můžeme nejen zvýšit využitelnost jednotlivých složek krmné dávky, ale i významně omezit výskyt možných zdravotních komplikací. Posledním krokem je zpětná vazba. Je třeba citlivě reagovat na změny v kondici a výkonu a podle toho upravit krmení. Koně až na výjimky nebyli chováni a selektováni na intenzitu růstu, případně využití krmiva a proto mají vyšší individuální variabilitu v potřebě živin. Česky řečeno, každý kůň potřebuje vlastní krmnou dávku.

Jak krmit
Správný způsob krmení respektuje možnosti a schopnosti zažívacího traktu koně. Potřeby koně již bohužel méně vyhovují lidem, kteří jej mají krmit. Kůň má malý žaludek (zhruba desetkrát menší než kráva), který se snadno a rychle naplní. Kůň, na rozdíl od přežvýkavců, velmi důkladně každé sousto objemného krmiva prožvýká a prosliní. Proto i v relativně malém žaludku je dost místa i času na natrávení potravy. Pokud kůň přijme najednou větší množství potravy, zejména jádra, hrozí nejen poškození žaludku, zejména když potrava vlivem slin, žaludečních šťáv či vody zvětšuje svůj objem, ale i problémy s trávením v dalších úsecích střev, protože tato zažitina není dostatečně žaludečními šťávami natrávena. Prostě není zařízen na rychlé hltání.
Z toho je zřejmá optimální technika krmení ? méně a častěji je mnohem lepší, než dvakrát denně velké množství. Pastva na vhodném porostu sama o sobě je nejlepší volbou a nejvhodnějším způsobem krmení objemu. Jádro je zase dobře dávat před objemem, aby žaludeční a střevní šťávy nebyly naředěny a neutralizovány vlákninou v senu nebo pastvě. Obavy z přístupu k vodě v době příjmu potravy ale nejsou na místě.
Ovšem oblíbené zvlhčování, pokud není ze zdravotních (respiratorní problémy ? snížení prašnosti), chuťových (zlepšení příjmu krmiva) nebo krmivářských důvodů (některé úsušky - bobtnání, rozpínavost) nezbytné, má spíše negativní vliv, neboť zvyšuje rychlost příjmu krmiva, snižuje jeho proslinění a mechanické zpracování. Na celkové množství přijaté vody nebo obsahu tekutin ve střevech, zvlhčování krmiva nemá vliv.
Mechanická úprava drcením, mačkáním nebo šrotováním zlepšuje využitelnost krmiv, ale pro dospělé koně se zdravým chrupem není většinou nezbytná a ekonomicky výhodná. Větší význam mají tepelné úpravy (např. extruze), při kterých dochází k narušení buněčných stěn, mazovatění a nabobtnání škrobů a tím i k jejich snazší přístupnosti, spolu i s dalšími látkami v buňce obsaženými. Při krmení většího množství jádra dochází k nepravidelnému obrušování chrupu. Na vnitřních i lícních stranách zubů vznikají ostré hroty, které bolestivě zraňují dásně i líce, dochází ke snížení příjmu krmiva a ztrátě kondice i výkonnosti. Následuje nezbytný zákrok veterináře - zbroušení zubů. U sportujících koní je vhodná preventivní kontrola alespoň třikrát ročně.
Protože kůň tráví i pomocí mikroorganismů ve střevech, neměňte složení krmné dávky rychle ani často. Není dobré střídat zdroje sena. Což znamená, že nezáleží na dodavateli, ale záleží na místu původu sena. Střevní mikroflóra se s takovou změnou vyrovnává i déle než dva týdny. Po tuto dobu nerozkládá řádně vlákninu, netvoří dostatek vitamínů, těkavých mastných kyselin ani bílkovin.
Pro koně je velice důležité zachovávat pravidelný denní řád a zejména krmit ve stejnou dobu. V příjmu potravy by neměla být větší přestávka než 12 hodin.

Čím krmit
Zdánlivě nejsnadnější odpověď: vhodnými a zdravotně nezávadnými krmivy. Známky plísně, zapaření, zatuchnutí, cizí příměsi, kontaminace a jiné znehodnocení jsou jasné důvody pro vyřazení krmiv z krmné dávky, ať byla jejich cena jakákoliv a nouze ne větší než veliká.
Krmná dávka pro koně je tvořena objemnými a jadrnými krmivy. Koně v klidu, bez pracovního zatížení, mohou vystačit i jenom s kvalitním objemem. Čím je zátěž větší, tím se i zvyšuje podíl jadrných krmiv. Například kůň o váze 500 kg potřebuje v klidu méně než 10 kg sena. Při těžké práci potřebuje 6,5 kg velmi kvalitních granulí a minimálně stejné množství sena.
Objemná krmiva jsou ta, která obsahují vysoký obsah vlákniny a nižší koncentraci energie a bílkovin. Jednoznačně nejlepší je kvalitní pastevní porost. To znamená nezamokřený, rozmanitý travní porost ve výšce 10 až 30 cm, s malým zastoupením (10 ? 20 %) jetelovin, bez výskytu jedovatých bylin. Pastva vyhovuje nejenom způsobem příjmu krmiva (malá množství potravy po dlouhou dobu), ale je psychickým odreagováním a zároveň aktivním odpočinkem. Nejběžnější je v našich podmínkách seno. Kvalitní seno je podobného složení jako již zmíněná pastva. Na rozdíl od ní je celoročně dostupné v rovnoměrné kvalitě. Vyjma vitamínu D3 má nižší obsah vitamínů, biologicky účinných látek a energie než obdobná pastva. Vojtěškové či jetelové seno má nadbytek bílkovin a i když má více vápníku, tak na koně v zátěži působí jako kyselé a je nevhodné.
Další možností je senáž. Je to jen jiný způsob konzervace čerstvé zelené hmoty než usušením. Na rozdíl od sena není nikdy prašná a proto je pro koně s problémy dýchací soustavy mnohem vhodnější. Obsahem živin v sušině je senáž mezi čerstvou pastvou a senem. Hlavní jejich nevýhodou je náročná manipulace s cca 500 kg balíky a po poškození obalu senáže jejich krátká trvanlivost a náchylnost k plesnivění nebo zapaření (oxidaci).
Podobné vlastnosti má i siláž, je to ale fermentovaná drť rostlin kukuřice, včetně palic.
Sláma není pro sportující koně vhodným krmivem, může mít spíše funkci plniva, než zdroje živin. Pokud ale sportujete ve střední či vyšší zátěži, bývá větší problém dostat do koně dost živin, než jak ho zasytit.
Doplňkovými objemnými krmivy bývají jablečné výlisky (krmit pouze čerstvé s přídavkem vápence), řepa, jablka a mrkev. Jsou zdrojem vitamínů v zimním období a zchutňují. Pokud jsou namrzlé, nahnilé, zkvašené, potažené plísní nebo se zbytky zeminy, krmí je pouze špatný hospodář (rozuměj lakotný hlupák).
Sušené cukrovarské řízky mají několik velmi důležitých vlastností: obsahují mnoho lehce stravitelné vlákniny, která stabilizuje střevní mikroflóru a dokáží ve střevech zadržet velké množství tekutin včetně elektrolytů, které jsou pro vytrvalostní závody nezbytné. Při příjmu tekutin zvětšují svůj obsah až desetkrát, proto se krmí máčené. Díky své nasákavosti mohou přijmout i oleje, hlavní zdroj energie pro endurance.
Voda, co o ni nového říci ? Vypočítávat, kolik procent z celkové váhy těla tvoří nebo kolik ji kůň při různých podmínkách denně potřebuje, je nepodstatné. Snad jen, že voda je jediné, čím se ve výživě nesmí šetřit. Při omezeném příjmu vody koně sice méně močí, mívají i tužší stolici a méně se potí, ale není to tím, že se naučí s vodou lépe hospodařit nebo šetřit. Prostě ji nemají a tak ji nemohou vylučovat jako obvykle. Navíc se neúměrně ztěžuje celý chod organismu, zejména při zátěži a může dojít k poškození organismu, případně až k jeho zhroucení s fatálními následky. Pitná voda je i významným zdrojem minerálních látek v ní rozpuštěných, zejména vápníku a železa, což si při sestavování krmné dávky nemusíme vždy uvědomit.
Jadrná krmiva jsou koncentrovaným zdrojem živin - energie a bílkovin. Většinou obsahují málo vlákniny, vápníku a mají přebytek fosforu.
Z obilovin je nejvíce používaný oves. Je velmi chutný a obsahuje lehce stravitelný škrob. Pluchatý oves, tedy ten žlutý, se kterým běžně krmí ve většině stájí, má poměrně vysoký obsah vlákniny, vhodné složení aminokyselin a kupodivu nejnižší obsah energie ze všech běžně používaných obilovin. Jeho nevýhodou bývá proměnlivá kvalita. Nejrychlejší posouzení kvality je zjištění jeho hektolitrové váhy (měrné hmotnosti). Litr dobrého ovsa váží alespoň 450 g. Ječmen má více energie než oves, nemá však jeho chutnost, ani stejně vyváženou skladbu aminokyselin. Kvůli tvrdosti zrna je lépe ho podávat mačkaný.
Kukuřice má nejvyšší obsah energie, jen málo bílkovin, navíc s nepříliš kvalitní aminokyselinovou skladbou. Pokud se tepelně upraví (popcorn), je schopna přijmout velké množství oleje. Po našrotování rychle žlukne.
Pšenice, přestože je bohatým zdrojem energie, je pro koně nevhodná. Způsobuje to vysoký obsah lepku, který ztěžuje trávení.
Pšeničné otruby naopak obsahují velmi málo energie (nepatrně více než seno), mají nadbytek fosforu i poměrně dost bílkovin, s vhodnou aminokyselinovou skladbou. Nejsou přínosem pro koně ve střední a těžké práci.
Pšeničné klíčky jsou velkým zdrojem vitamínu E, lysinu a methioninu. Kvůli vysokému obsahu bílkovin nejsou vhodné pro použití jinak, než zchutňovadlo nebo nosič minerálních či vitamínových doplňků, olejů a léčiv.
Oleje jsou nejvýznamnějším zdrojem energie pro vytrvalostní ježdění. Kilogram sojového oleje obsahuje třikrát větší množství stravitelné energie, než kilogram ovsa. Ačkoliv kůň nemá žlučník, je schopen po postupném navykání přijmout bez problémů neuvěřitelné množství tuku v krmné dávce ? nad 20 %! Používají se převážně rostlinné tuky, zejména sójový, slunečnicový, kukuřičný. Tuk dokáže kůň využít pouze v aerobním režimu. Pro dobře trénovaného koně to znamená nejen v klusu, ale i ve středním cvalu. Navíc při spalování tuku v organismu vzniká i metabolická voda. Žluklé oleje, právě tak jako oleje kontaminované, např. glykosinuláty nebo erukovými kyselinami (některé řepkové oleje lisované za studena), jsou spíše nebezpečné, než jen nevhodné.
Lněné semeno je bohatým zdrojem mastných kyselin, linolové a linolenové, se skvělým zastoupením aminokyselin. Kvůli poměrně tvrdé slupce odolávající trávícím šťávám, je vhodné je narušit varem či mechanicky. Po šrotování či drcení rychle žluknou.
Krmné směsi by měly být pro racionální výživu nejlepší. Záleží však na jejich složení a zpracování.. Pro distanční koně by měly obsahovat dostatek energie (nad 12,5 MJ Sek), nepříliš bílkovin (do 11,5 %), vitamíny D3 a E, dostatek elektrolytů a mikroprvky, nejlépe v chelátové (organicky vázané) formě. Tyto údaje mají být uvedeny na etiketě, včetně data výroby a minimální trvanlivosti. Není důležité jméno a země výrobce nebo cena, ale obsah živin a jejich forma. Krmné směsi, již kvůli ceně, by měly být prodávány s odborným servisem, tedy poradenstvím od toho, kdo má dostatek nejen praktických zkušeností, ale i přiměřené odborné vzdělání. Proto se ptejte na obsahy látek, použité suroviny, způsoby dávkování a vhodnost pro konkrétního koně. Neexistuje totiž univerzální směs pro všechny koně.
Minerály, vitamíny a další krmné doplňky jsou mnohdy více módní záležitostí, než skutečnou potřebou. Je zřejmé, že aktivní sportovec má jinou potřebu, než hobby kůň využívaný třikrát týdně na procházku po lese. U minerálů záleží nejen na množství a formě dodaných prvků (anorganicky vázané bývají hůře využitelné, organicky vázané /cheláty/ jsou zase výrazně dražší), ale i na vzájemném poměru jednotlivých prvků, kdy nadbytek jednoho prvku ovlivňuje využitelnost jiného. Snadno může dojít k nedostatku látky, která v krmivu je sice obsažena v běžné míře, není však pro zvíře dostupná, ať již z důvodu nízké stravitelnosti dané sloučeniny nebo kvůli nadbytku jiného prvku, který vstřebávání dalších látek silně omezí.
Vitamíny kůň získává zejména potravou, některé si pomocí mikroorganismů ve střevech za běžných podmínek dokáže sám vyrobit (vitamíny K a skupiny B). Nebo s pomocí ultrafialového záření vytvořit z prekurzorů v podkoží (vitamín D), případně jiných tkáních i bez potřeby vnějších vlivů (vitamín C).
Zásoby vitamínů v těle nebývají velké, jen skupina vitamínů rozpustných v tucích (A,D,E,K) se může ukládat v tukové tkáni ?na horší časy?. Při předávkování však mohou způsobit i závažné problémy. Stoupající zatížení zvyšuje zejména spotřeba vitamínů s antioxidačními vlastnostmi (C a E), při problémech s kopytní rohovinou zase může pomoci vitamín H se zinkem.
Další specificky účinné látky nebývají běžně přístupné a v rukou neznalého nadšence znamenají pohromu pro každého koně. Proto od šedivé teorie k praxi, k dobře živeným koním bez nutnosti opakování pochybných postupů ?protože se to tak dělalo vždycky?.

autor: Miroslav Drásal (časopis FAUNA)




Všechny publikované fotografie a články jsou chráněny autorským zákonem. Zákaz jejich kopírování bez souhlasu autora.
© Zuzana Buráňová 2003—2020
TOPlist