Koním se totiž můžeme věnovat i ve stáji, kde deštivého dne využijeme k upevňování naučených povelů, výuce nečeho nového, nebo se můžeme pokusit o odstranění zlozvyků u problematických zvířat.
Stáj je výborným místem pro upevnění správného chování našeho koně, zvlášť když projevuje sklony utéci, když se k němu přiblížíme, nebo když se nechce nechat chytit. Abychom mohli tento zlozvyk odstranit, začneme otevřením dvířek boxu, kde zůstaneme stát. Musíme navodit atmosféru hry a když kůň od nás začně utíkat, zatřeseme vědrem s ovsem nebo mu nabídneme kousek mrkve nebo jablka. Pokud ani to nepomůže, zůstaneme stát venku a počkáme, až se kůň sám přiblíží. Potom ho pohladíme a nabídneme mu pamlsek. Jestliže kůň uskočí, ignorujeme ho a držíme mu před očima nabízený pamlsek tak dlouho, až se přiblíží a vezme si ho z dlaně. Jak uvádí řada zahraničních časopisů, nikdy bychom neměli odměnit koně dříve, než dojde do naší blízkosti. Nejdůležitějším faktorem je zde naše trpělivost, protože než se poprvé dostaneme k vytčenému cíli, může to trvat třicet i více minut. Častým opakováním se však tento časový limit zkrátí až k naší plné spokojenosti.
Ve stáji můžeme také procvičovat vodění koně, zastavení, stání, couvání, ustupování do stran a obraty kolem předku a zádi (pozn. je-li v uličce dostatek místa). I když se jedná o základní cviky, bez jejichž zvládnutí ze země bychom neměli koně obsedat, často bývají opomíjeny a právě deštivé nebo chladné počasí nám umožňuje jejich kvalitní nácvik zopakování.
Pobyt s koněm ve stáji využijeme také k tomu, abychom ho naučili snášet naše doteky na nozdrách a uších. S doteky vždycky začínáme na hřbetě nebo na zádi a zvolna postupujeme směrem k hlavě. Měli bychom se snažit dostat co nejblíže k uším, ale dál už ve svém snažení nepokračovat. Cvik opakujeme denně a po malých úsecích se přibližujeme k citlivému místu. Pokud kůň zůstane uvolněný, můžeme se uší jemně dotknout. Je však nuté se smířit s představou,že právě znecitlivění ušní oblasti vyžaduje dlouhé a trpělivé opakování, ale ve svém důsledku bývá ve většině případů úspěšné.
Koně také můžeme naučit, aby na náš pokyn sklonil hlavu. Tento cvik je velmi jednoduchý a má mnohostranné využití, počínaje čištěním, nasazováním uzdečky nebo ohlávky a stříháním uší až po veterinární zákroky v oblastni hlavy. Cvik požadujeme také v okamžiku, kdy s koněm vstupujeme na mostek nebo na rampu nákladního auta. Sklonění hlavy totiž mírní strach zvířete a může tak předejít řadě stresových situací, které mohou ohrozit zdraví člověka i koně.
Při sklánění hlavy postupujeme tak, že svoji dlaň položíme koni na týl a mírně zatlačíme. Všichni koně jsou zde citliví a aby se vyhnuli epříjemnému působení tlaku, raději skloní hlavu. Kam přesně položit ruku je nutné vyzkoušet, protože zatímco jeden kůň může být nejcitlivější těsně za ušima, jiný reaguje nejlépena tlakové působení v oblasti krku. Jakmile toto místo nalezneme, tlakovým působením skloníme hlavu koně a zvíře pochválíme pohlazením nebo pamlskem. Nesmíme však zapomínat, že největší odměnou je již samotné uvolnění tlaku, které by mělo následovat už při sebemenším náznaku dobré vůle. Při troše trpělivosti tak můžeme koně naučit, aby skláněl hlavu již při pohybu naší ruky nebo na hlasový pokyn.
Ve stáji lze také trénovat nehybnost koně neboli ground tie, v doslovném překladu tedy přibití k zemi. Stačí nám k němu ohlávka a vodítko, které při vyslovení povelu "hou" položíme na zem. Otočíme se ke koni zády a začneme se od něho vzdalovat, ale koutkem oka nepřestáváme pozorovat jeho reakce. Pokud by se kůň pohnul, vrátíme se, opravíme jeho pozici a znovu se začneme vzdalovat. S nácvikem začínáme v boxu a jakmile kůň cvik zvládne, můžeme pokračovat v uličce mezi boxy. Pokud máme dostatek prostoru, obcházíme koně v kruzích kolem dokola a až se počasí zmoudří, pokračujeme ve výcviku na otevřeném prostranství.
I známý americký trenér Pat Parelli říká, že koně trénujeme i tím, že pobýváme v jeho blízkosti. Nebojme se proto špatného počasí, které nabízí celou řadu výcvikových možností a vzájemné spolupráce s naším koněm, zkvalitňující vzájemnou komunikaci při práci ze země a ve svém konečném důsledku také ze sedla.
autor: Ing. Simona Stejskalová