Když jsme se ale vracely, pomyslely jsme si, že by koně mohli mít žízeň a tak nás napadlo, že jim dáme napít z potoka. Ačkoli kamarádka chodí vždy první my se drželi opodál, ale co se nestalo - když se blížila k potoku, zapadla s koníkem do děsně bahniteho močálu! On je starý a zkušený, tak jí z toho naštestí vytáhl. Jenže tam byly okolo stromy a kamarádka neměla na rozmyšlenou a jak se ji koník bořil do mokré hlíny tak jí vzal o ten strom. Ale naštestí seděla na sedle akorát měla odřené koleno a byla celá vyděšená. Já jsem jenom stála a koukala co se děje a měla sem s nima soucit. Kamarádka slezla sa zkontrolovala koníkovi nohy a ten je měl v pořádku :-) Jediný štestí! Domů šla kousek pěšky a pak nasedla přes obrovský kopce a my jsme z toho měly nezapomenutelný příběh. Z toho plyne ponaučení : Nenuť koně kam nejdeš dřív sám!
Autor: Lariska (Eva D.)
Napsáno: 25. listopadu 2004