Měla jsem ji nejradši ze všech koní ve stáji, ale pak najednou onemocněla a tak jsme ji museli prodat. O měsíc později jsem na ni musela myslet, a tak jsem ji hledala ve stájích a všude, kde to jenom šlo. Pak jsem se doslechla o tom, jak někteří lidé z blízkého okolí týrají koně, tak jsem je šla vypátrat a na ni jsem už tolik nemyslela. Jela jsem ty lidi hledat na mém koni - Pilar, protože je bystrá a rychlá. Jela jsem podle rad okolních lidi a nakonec jsem tu jejich stáj našla. Slyšela jsem koně - zraněné koně! Bylo mi jich tak líto! Chtěla jsem tam vlítnout a všechny koně zachránit, ale bylo by to riskantní. Tak jsem se podívala malou dírkou v plotě a viděla jsem jak nějací chlapi bijí koně biči. Bylo mi do pláče! Začaly mi týct slzy a už jsem to prostě nevydržela a musela jsem tam vlítnout! Oni mě ale hned chytli a táhli pryč (někam do neznáma). Vzali mi Pilar a já už tušila, co jí chtějí provést, ale uvázaná jsem nic nezmohla. Jen jsem plakala a nějak dobře jsem se teda necítila. Ale najednou venku slyším mužské křiky a to způsobila Pilar, utekla jim a jednoho muže zranila. Začala se tam vzpínat a byla jako divoký mustang!
Po chvilce už cítím její pysky jak mě očmuchávají. A najednou ke mně přiběhla holčička (údajně to byla dcera jednoho z mužů) a prořízla provazy a pustila mě - poděkovala jsem jí a volala jsem na policii (ti chlápkové už dávno utekli kvůli Pilar).
Když policie dorazila, tak jsme si prohlédli zraněné koně a najednou před sebou vidím zkrvavenou a zbitou ARABELU! Bylo mi jí tak líto! Odvezli jsme ji domů a tam už si žila jako v pohádce. Ti muži byli zavření a jak to dopadlo s tou holčičkou, tak to nevím.
(příběh není skutečný)
Autor: Šerinka (Lili Škuthanová)
Napsáno: 1. prosince 2004