Narodila jsem se v roku 1982 na ruských pláních, kde mě za pár let transportovali do České republiky. Při transportu jsem přišla o oko. Přešla tolik majitelů, stájí, vyměnila desítky sedel a jiných nástrojů, že si to vlastně ani nepamatuju. Ale jedna velká vzpomínka mi v hlavě leží, je to vzpomínka, která z mé hlavy jen tak neuteče. Bude tam ležet i v ťech nejhorších situacích, kdy i já nebudu schopna si tu vzpomínku udržet - přesto mi zůstane. Bocanovice. Vesnice, ve které žiju již 11 let díky svému novému majiteli. Je mi tady skvěle. Když mě přivezli, připadala jsem si jako v ráji. U předchozích majitelů moje oči viděly jen čtyři stěny a to bylo pro mě jako jeskyně, která nemá konce. Při mém cestování jsem poznala mnoho dobrých lidí, ale i těch, kteří mezi dobré nepatřili. Přešla jsem kus cesty životem, ale ani jeden kamínek cesty mi neutekl. Mou rodnou zem si sice pamatuji, ale můj pravý život začínal tam, kde jsou vždy zjara louky prokvetlé pampeliškami, a kde jsem se vždy mohla proběhnout jako svobodný kůň. Bylo mi a je tady dobře, i když někdy se vloudí nějaká ta chybička. Jsem od přírody velice temperamentní kůň, takže mi bodly ty krásné jarní prokvetlé pláně. Ve vedlejši vesnici se konaly menší závody a já jsem tam samozdřejme nemohla chybět. Tři dostihy jsem doběhla první, ale ten poslední jsem se umístila na druhém místě z důvodu ošklivého pádu, při kterém jsem si natáhla šlachy. V poslední době jsem závody nejela, ale na to, že mám vysoký věk, troufám si na větší koně. Donedávna jsem byla ještě zdravá jak rybička, ale začala jsem kašlat. Alergie na pyl? Nebo to je stářím? Veterinář říkal, že se nedá nic dělat, ale mam prostě velkou alergii. Přece jenom mám kolem 23 let, takže moje plíce mi dávaji zabrat. Nadále bojuji s kašlem a daří se mi to! Je pravda, že tohle se už nedá vyléčit, ale já se s tím nějak poperu!
Autor: Pizneta (Natalka Lachová)
Napsáno: 3. prosince 2004