Divoce se každý den prohánějí po planinách a bojují o přežitích v krutých zimách, naštěstí byl Jereman tím nejsilnějším hřebcem v celé Austrálii, byl velice chytrý a taky znal v krutých zimách ty nejtajnější planinky s alespoň zbytkem trávy a růzdného porostu kterým se mohlo jeho stádu najíst. Také znal tůňky které nikdy nezamrzali. Avšak Bell Bell byla Jeremanova nejoblíbenější kobylka z celého stáda kaskádových koní. A teď když zuřila ta největší vichřice zuřila ta největší bouře a právě když uhodil ten největší hrom a potom blesk narodil se této kobylce s krémovou srstí se v tom okamžiku hřebeček. Pojmenovala ho Taur, pojmenovala ho podle té vichřice která zuřila při jeho narození. Dala mu nejenom jméno ale také její vlastnosti, ochranu která ho bude provázet po celém životě. Když se narodil Bell Bell tušila že bude po celý svůj život bude kořistí všech lovců, že se každé léto se bude sjíždět stovky kovbojů z celého světa jen aby ho dostihli aby ho mohli chytit jako kořist. Měl stříbrnou srst a stříbrnou hřívu. Byl to STŘÍBRNÝ HŘEBEC . Bell Bell na něj byla pyšná. Snažila se ho učit které rostlinky jsou k snědku které naopak ne, Také rozeznávat pachy, pachy vatčnatců ale také pachy člověka. Učila ho že nejhorší setkání je setkání s člověkem. Avšak také věděla že nebude jeho stálou ochranou, že nebude mu stále nablízku. Věděla že Taur bude vystavěn mnoha nebezpečí a že si v něch bude muset poradit sám. Když už byl Taur starší běhal a dováděl s ostatními hříbaty, všichni ovšem tušili že tento kůň jednou bude králem všech koní v celé Austrálii. Tento kůň bude ten nejlepší a nejhezčí kůň na světě. Avšak Taur rostl jako z vody už to nebylo nebylo malé hříbátko nýbrž se z něho stával kůň. Jednoho dne se Taur vydal na průzkum a poprvé bez své matky Bell Bell se dostal do blízkosti člověka, člověkův pes to hříbě zavětřil když hlídal svého pána. Člověk neodolal Taurovi a hned sahal po lasu a šel opatrně k Taurovi. Taur byl mladý a nezkušený. Poklidně se pásl u člověka aniž by ho zvětřil, zaslyšel.Člověk byl rád a nezkušenosti hříběte využil. Když mu potom přetáhl smyčku lasa přes krk a potom na něj promluvil Taur si uvědomil jeho přítomnost a reagoval tak že se začal spínat, na to však byl člověk připravený a Taura držel a nechtěl ho pustit. Taur se zděšeně pokusil o útěk avšak smyčka lasa byla pevná a ne a ne pustit.Člověk se také nechtěl vzdávat, kdo by se vzdal takového krásného hřebečka. Pomyslel si. A však Taurův nářek někdo uslyšel. Byla to Bell Bell. Jeho matka která ten nářek slyšela a tak se za ním vydala. Chtěla ochraňovat svého syna. Chtěla ho a tak rychlím tryskem se hnala za Taurovým nářkem. Když dorazila na kraj lesa na počátek velké dlouhé planiny porostlé trávou, uviděla Taura zápasícího s člověkem. Nechtěla vidět jak syn trpí nechtěla aby si poradil sám. Taur potřeboval její pomoc. Pomoc matky. Klisna se rozhodla zachrání svého krásného syna a je jí jedno jak ale Taur musí být volný. Bell Bell začala kroužit okolo člověka. Stále své kruhy zmenšovala a zmenšovala. Člověk se začal bát a tak Taura pustil. Avšak Bell Bell se jen tak nevzdá nepustí člověka k útěku za to co udělal jejímu synovi. Neodpustí mu nic. Člověk se musí ztratit a co lépe člověk musí zemřít. A tak ho donutila, aby skočil.
Člověk to udělal když potom skočil Bell Bell i její syn Taur se vytratili. Zmizeli tam, odkud přišli. Taur byl bez sil a tak se zastavili, aby se napásli. Bell Bell nevěděla že je to území Brolka. Zatím co se pásli, Brolk zpozoroval cizí klisnu s hříbětem nejdřív je chtěl vyhnat ale potom si uvědomil, že by mohl rozšířit stádo. Rozběhl se proti klisně a hříběti. Brolk nebyl tak rychlí, nebyl krásný ani nebyl tolik chytrý ani silný. Po matce moc nepodědil. Nepodědil po ní krásu a eleganci. Byl to ošklivý kůň. Měl malé stádo, avšak to se páslo na velkých planinách. Bell Bell s Taurem běželi z dohledu cizího hřebce. Ale Brolk byl přesvědčený, že tato kobyla patří Jeremanovi a chtěl jí mít. Chtěl mít Jeremanovu nejoblíbenější Kobylku a také její překrásné hříbě. Ale to Bell Bell v plánu neměla. Nechtěla se vzdát stáda kaskádových koní. Bell Bell s Taurem běželi na území Jeremana. Jereman zatím netušil co se děje. Že se Brolk, Brolk cizí hřebec se řítí na jeho území a ještě k tomu chce do svého stáda jeho nejoblíben ější kobylku. Jereman to vše spatřil a tak se rozhodl bojovat. Proti Brolkovi, boj byl pro Jeremana velice jednoduchý, jelikož Brolk nebyl zkušený kůň, nikdy zatím nemusel svádět takové boje. Avšak Jereman tušil že to nebyl poslední souboj, ale že ten nejhorší teprve přijde. Brolk byl v prvním boji poražen a Bell Bell a Taur byli zachráněni. Bell Bell byla ráda že Jeremana mají, byl to ten nejstatečnější hřebec na světě. Naneštěstí byla letos velice, ale opravdu velice krutá zima. Koním narostla hustá zimní srst. Mnoho koní umíralo. Jereman je vedl na místa, o kterých si myslel že by mohla jeho stádu pomoci. Avšak vše bylo pod sněhem kterého napadlo neobvykle hodně a taky všechny tůňky ve které doufal byli pokryty tlustou vrstvou ledu. Pár koní, těch nejslabších muselo zemřít. Zemřelo pár hříbat a také jedna kobyla, ale bohužel muselo stádo být v neustálém pohybu. Jedině tak se mohlo alespoň zahřát. Jednou za jednoho dne, objevil Jereman Brolkovo místo, kde se páslo jeho stádo, ale musel je vyhnat. Musel vyhnat Brolkovo stádo pryč. A tak se rozhodl bojovat. Naštěstí nebyl Brolk tak silný tak mu stačilo pouze pár kousnutí. Brolk byl poražen a nucen opustit se svým stádem pastviny a vydat se hledat další potravu. A tak Jeremanovo stádo bylo zachráněno. Zima byla za nimi a čekal je příchod člověka. Ta nejhorší věc, která koně, divoké a krásné koně mohla kdy potkat. Začalo nahánění koní a také nahánění dvou nejkrásnějších koní z celého stáda. Bell Bell a Taura. Chtěl je ten člověk co se je pokusil chytit Taura už minule. Ale opět nezdařile. Lidé začali nahánět koně do velikých ohrad všechny k sobě. Hledali ty nejlepší kousky které by šli nejlépe na trhu a burze. Za které by dostali nejvíce peněz. A tak na ně jednou ten člověk se svým věrným psem zařval: Chci ty dva, ty krémové. A tak se pokusili nahnat stádo, ke kterému se Bell Bell s Taurem ze zoufalství přidala. Když cítila, že je ve velkém nebezpečí a že je člověk uviděl, rozhodla se že zabočí a uteče. Člověkův pes, to vše pozoroval. A upozornil na to vše člověka. On se ze nimi vydal, nechal svého koně, aby se za nimi vypravil. Celou dobu za nimi vytrvale cválal nepomohlo ani to, že Bell Bell kličkovala mezi stromami, a nakonec po dlouhém a únavném honu to člověk vzdal, ale slíbil že se jednou vrátí. Za tu domu uplynulo mnoho času.Z ošklivého a neznámého Brolka se najednou vyklubal krásný a statný hřebec. Jeden z nejsilnějších. Vyzval Jeremana na souboj. Neměl to být souboj na život a na smrt, ale pouze o stádo. A tak bojovali, ale silnější Brolk vyhrál, ale to by nebyl souboj s Jeremanem. Museli ho zabít aby byl poražen, a také tak Brolk učinil. Musel Jeremana zabít, a tak získal stádoo určité době se zase objevil člověk, a tak si na jedné velké burze, kde si chtěl pořídit nějakého koně vybral krásnou kobylku s krémovou srstí, o kterou byl veliký zájem. A tak navrhnul velice vysokou částku a kobylku získal. Pojmenoval jí Malá velice divné jméno ale jednoduché a krásné. A tak si ještě nevycvičenou a nezkušenou kobylku začal pomalu trénovat a pomalu učit aby byla zvyklá pod sedlo apod. Avšak jednoho dnes kobylku uviděl Taur a moc se mu zalíbila a tak jí volal. Člověk to vše zpozoroval a prohlásil:líbíš se mu, je do tebe zamilovaný. A také že byl. A kobylku chtěl do svého stáda a tak se jedné krásné noci se rozhodl že si kobylku uloupí jenom a jenom pro sebe. Připlížil se v domnění že člověk spal, a také že na chvíli spal, a tak se naskytla chvíle aby skočil za kobylkou a utekl s ní. Ona ho poslechla, a skočila za ním. Když už byla v dáli člověk se zbudil a... výběh byl prázdný. Byl velice naštvaný. Taur si zajistil nového potomka u své nové kobylky. Ale ta nebyla příliš zvyklá na podmínky v kruté zimě a tak se na jaře, když to na ní přišlo, se rozhodla že se vrátí k člověku. Člověk byl velice šťástný že se kobylka vrátila a z radisti zařval: ona se ke mně vrátila Blesku. A za pár sní se rozhodla dát život dalšímu hříběti. Byla to kobylka člověk byl u porodu a potom opět zakřičel: mám tvojí dceru a tak se Taur naštval a rozhodl se že si kobylku a matku vezme k sobě znovu, A tak si zase v noci rozběhl k člověkovu stavení. Díky jeho jménu které mu dala bouře tak toho využil a nechal aby blesk uhodil do ohrady. Koně byli volní. A člověk si zapřísahal pomstu. Jednoho dne se vydal na farmu Smarthových, za nimi že má pár dobrých koní a potom řekl Julii: přijď se podívat jak budu krotit. Ona se moc netěšila,ale stejně ze zvědavosti šla. Osedlala se svého poníka Jacka. A vyrazila. Když přijela byl na krocení připraven jeden velice krásný kůň. Byl to hřebec, jeden z potomků statného a mohutného Jeremana. V hřebci bylo ukryto mnoho síly. Potom si ho osedlal ten člověk který je pozval, Brad se jmenoval.Jakmile se na koně posadil začal kůň vyhazovat, vzpínat se. Člověk si na něho vzal bič, začal toho krásného koně bít. Na to je Julie nemohla koukat a tak odtud utekla. Odjela cvalem co nejdál. Odjela domů. Cestou když odpočívala potkala nějakého člověka, ano tu tvář si vybavila, byla to tvář toho člověka, který chtěl chytit Taura. Byl s nejlepším stopařem koní na světě. S Jackem. Před tímto člověkem žádný kůň neunikne, najednou se Julie zeptal : neviděla jste tu koně?? Julie odpověděla: Ne neviděla, a i kdybych viděla, vy jste ten poslední kterému bych to řekla. Potom nasedla na svého poníka a s pláčem se cvalem vydala k matce. Domů dorazila po chvilce a mamce s pláčem oznámila: jedou si pro Taura, viděla jsem je! a máma jí na to odpověděla: musíme se za něj modlit aby využil všech moudrostí, které mu Bell Bell dala. A smutně se ohlédla. Mezi tím Jack vystopoval Taura,a začal se za ním hnát. Ale Taur byl rychlejší, snažil se ho přelstít, ale nepodařilo se a tak Taur doběhl a velikému srázu a ........ skočil z něj dolů. Raději se zabil než aby byl chycený. A od té doby si všechny děti vyprávějí o nádherném hřebci, se smetanovou srstí a stříbrnou hřívou, jak se prohání s větrem po polích. O žalostném ržání, jeho volání, a veliké pýše. Všichni ho mají v srdcích. Pro všechny je to velký STŘÍBRNÝ BLESK !!
Autor: Unse (Kaťulka Kozelková)
Napsáno: 15. prosince 2004