Ale tak jsem s ní šla první. Prošli jsme okolo zámku, pak kousek po silnici na vesnici a byli jsme na loukách. Ale jakmile jsem s kobylou stoupla na trávu rozeběhla se mi tryskem a nechtěla se zastavit. Po chvíli se mi to přece jen podařilo. Byla jsem ráda protože jsem poprvé tryskala a bylo to super. Pak jsme údajně tryskali i do kopce k lesu. Tenhle kousek si zrovna nepamatuju, jen vím že jsem pak Leničku brzdila o les. Pak jsme šli po nějaké cestě, ale nevěděli jsme kam vede. Posléze jsme zjistili, že vede k jednomu domu, kde jsme potkali nějakého pána. On nám koně pochválil a chtěli jsme jet zpátky. A Lenka mi to přes kořeny brala klusem. To už jsem tušila že cesta zpátky po louce z kopce nebude dobrá. A taky ne. Sice se mi podařilo jí několikrát otočit, ale pak už jí to bylo jedno a rozeběhla se tryskem dolů z kopce. Tak jsem se chytila a čekala až zastaví. Jenže proběhla nějakým křovím a škobrtla a já ztratila rovnováhu a spadla. Chvíli jsem byla v bezvědomí a pak už tam byly nějaký pokusy jako že pro ní dojdu nebo že podržím valacha atd... Nakonec Lenku odvedla nějaká paní a pro mě přijeli autem. V nemocnici mi zjistili zlomený obratel a přetrhané vazy a druhý den už jsem letěla vrtulníkem do liberecké nemocnice. No, teď chodím s železama v zádech a za rok mě čeká vyndání. Nebylo to nic příjemnýho, ale na koních jezdím dál a určitě bych si jednou nějakého chtěla pořídit.
Autor: Šárka Novotná
Napsáno: 13. února 2005