Nakonec nezbývalo nic jiného, než si zalézt s knížkou do stínu a tam si v klidu vegetovat.
V jeden obvzlášť parný den se však stalo něco, co můj názor na chalupu úplně změnilo. Zhruba okolo poledne přišla moje sedmiletá sestřenice Pavla domů s pláčem, že si nemá s kým hrát, protože její nejlepší kamarádka odjíždí rajtovat na koních. To byla pro mě novinka a slovo kůň mě dokázalo probudit i o půlnoci. ?Cože? Tereza umí jezdit na koních?!? zeptala jsem se udiveně. ?Jo. A prej u nich teď bude každej den.? odpověděla Pája a začala znovu natahovat. Okamžitě jsem odhodila knížku a utíkala jsem za Terkou vyzvědět, co to má za úžasného koně, že kvůli němu opustila i svojí nejlepší kamarádku.
Jakmile jsem vyběhla ze vrat díky síle setrvačnosti jsem málem vrazila do Terky s nějakou holkou, kterou jsem ve vesnici nikdy neviděla. Obě se na mě usmály a když jsem si je pořádně prohlédla zjistila jsem, že ta holka drží za otěž krásnou šedobéžovou poničku. ?Ty jsi Anča, že jo.? řekla holka ?Já jsem Adéla. Tereza mi řikala, že prej jezdíš, tak jsem se na tebe přijela podívat.? Tohle mi doslova vyrazilo dech. Já se dva týdny na chalupě strašně otravuju, sním o rozlehlých pastvinách, po kterých se prohánějí ti nejkrásnější koně světa, a teď mi sem přijedou s koněm až pod nos a přímo mi ho nabízejí. Jakmile jsem se vzpamatovala z prvního šoku, dala jsem se s Adélou do řeči a už druhý den jsem vyrazila do sousední vesnice, kde a Adéla a její povětšinou čtyřnozí kamarádi bydleli. Když jsem dorazila na místo, přivítal mě psí štěkot a zařehtaní. Hned u vrátek na trávníku se totiž popásali dva poníci a mezi nimi seděla v tureckém sedu moje nová přítelkyně. Připadala jsem si jako v ráji.
Za ten měsíc, který jsem s těmi malými koníčky strávila, jsem však poznala jaké to je kydat a krmit každý den, pouštět ty nezbedy do výběhu a pak se je odtamtud pokoušet zase dostat. Ale poznala jsem taky jaké to je prohánět se po louce bez sedla, jezdit závody plným tryskem a skákat překážky v lese mezi borůvčím. Tohle je podle mě další podoba štěstí, které vám koně dokážou dát. Každý si může vybrat jestli bude jezdit western, drezůru, parkur nebo se jen tak bude prohánět o loukách, protože každého ten pocit štěstí naplňuje jindy a s jiným koněm. Ale je mi líto těch, kteří si ten pocit nemohli nebo nechtěli zažít, protože se ošidili o takovou krásu, kterou slovy nelze popsat!
Autor: Anke
Napsáno: 25. května 2005