Já jsem tam ovšem pomáhala. Black Arrrow byl velice divoký kůň, takže ho mohl zvládnout pouze pan Tiedjen. Já jsem byla jeho jediná nástupkyně a taky proto jsem se musela pořád o jeho koně starat. V ten den jsem měla startovat hned za panem Tiedjenem na jeho krásné klisničce Foedoře, která se hodí perfektně na skoky. Měla jsem jezdit svoje první velké závody a pan Tiedjen by na mě byl velice hrdý, kdybych se nějak umístila. Moc mi věřil a proto jsem řádně trénovala, abych ho nezklamala.
Black Arrow měl povolení ke startu : První překážka byla hned velice vysoká , ale i přesto ji přeskočil bez problémů. Druhá překážka : Úžasné!! Neuvěřitelné!! Udělal krásný skok!! Třetí překážka: Výborné!!! A tak pokračovali dál, Black arrow skákal jako s křídly. Pan Tiedjen mu začal věřit a povolil mu otěže. Před poslední překážkou se mu vrátila jeho divoká nálada a povaha. Skočil sice bez problémů, takže vítězství bylo jasné, ale dopadl na zem tak prudce, a vyhodil si ještě k tomu, takže se pan Tiedjen neudržel a spadl dopředu na jednu překážku, která byla kousek od nich. Ta byla pro vyšší kategorii, a proto byla velmi velká. Pan Tiedjen tedy spadl a byl v bezvědomí. Black Arrow se nenechal od amatérů chytit a tak hned, jak jsem si konečně uvědomila, co se ve skutečnosti stalo, tak jsem šla uklidnit Blacka Arrowa. Znal mě moc dobře a proto se hned nechal chytit a musela jsem ho dopravit až do boxu. Potom jsem spěchala za panem Tiedjenem, abych se podívala, co se mu stalo, ale když jsem tam doběhla, byla už sanitka, která ho měla odvézt, pryč. Postarala jsem se o Blacka Arrowa a spěchala jsem zavolat do nemocnice. Kvůli těžkému zranění odložili závody na další hodinu a proto jsem měla čas, i když jsem si vůbec neuvědomila, že jsem měla startovat hned druhá. Když jsem zavolala panu Tiedjenovi, byl už zase při vědomí. Řekl mi, abych jela startovat, ať se o něho nebojím a že vše bude zase dobré. Taky říkal, že mi moc věří a spoléhá se na mě.
Všechny překážky skočila Feodora velice dobře a s neuvěřitelnou rychlostí. Měla bych správně vyhrát alespoň druhé místo. Dekorování bylo přesně, jak jsem odhadovala: Pan Tiedjen byl na prvním s Blackem Arrowem , takže jsem cenu přijala já a přišla jsem si i pro druhou cenu s Feodorou. Pan Tiedjen z toho měl velkou radost.
Druhý den jsem za panem Tiedjenem přišla do nemocnice a tam mi řekli, že ho museli převést do velké nemocnice v hlavním městě, aby ho operovali. Kdyby ho neoperovali, tak by už nikdy nemohl jezdit závody. Držela jsem mu palce, aby to dopadlo dobře. Starala jsem se mu o koně, uklízela stáje a sama jsem trénovala. Pan Tiedjen se po měsíci vrátil a byl na mě moc hrdý, že jsem vyhrála druhé místo.
To se stalo už docela dávno, ale pořád na to ráda vzpomínám. Teď už mám vlastní koně, jezdím velké závody, ale už nikdy jsem svého nejlepšího trenéra nepotkala. Doufám, že se má pořád dobře a že jezdí aspoň ty malé závody.
Autor: Foalka
Napsáno: 25. května 2005