Fyzické i duševní vlastnosti jsou podle Boba Loomise při výběru koně stejně důležité. Při prvním pohledu na koně, o němž Bob uvažuje pro výcvik, ho napadá několik otázek: Jaký je původ koně? Kdo byli rodiče a jaké měli výsledky? Je kůň souměrný, má v sobě pravidelný lichoběžník? (Touto teorií se budeme zabývat později.) Má takové nohy, aby vydržel výcvik? Bob má obrovskou výhodu v tom, že většina jeho budoucích závodních koní se rodí přímo u něho na ranči, zná je ode dne, kdy přišli na svět, zná jejich rodiče a výsledky. Vzhledem k tomu, že své stádo už 25 let kultivuje po stránce stavby těla i charakterových vlastností, ví, že po dvou letech bude mít pod sedlem kvalitní materiál. Ne každý z nás má tuto výhodu ? možnost sledovat svého koně už od hříběte, nehledě na naprostou nekultivovanost našeho teplokrevného chovu a na to, že naše plemena prostě nejsou pro reining stavěna ani fyzicky, ani duševně. Povznesme se však nad opodstatněnou závist a dejme slovo Bobovi: ?Povahu koně pokládám za dědičnou, šel bych dokonce tak daleko, že bych řekl, že je koni vrozena daleko více než stavba těla. Dobromyslní koně, na nichž jsem jezdil, pocházeli z dobromyslných rodičů, ovšem z každého pravidla existují výjimky. Jezdil jsem i koně s mizerným původem, z nichž se později stali celkem slušní reiningoví koně. V chovu ale své vlastnosti nepředávali.? Předpoklady pro výcvik, trénovatelnost, jsou funkcí povahy. Kůň bude pracovat jen tak dobře, jak mu jeho povaha dovolí. Kůň dostává hodně ze své osobnosti a povahového založení po matce. Z toho sice nepoznáte, jestli to bude dobrý nebo špatný závodní kůň, ale je to upozornění na typ osobnosti, s níž budete mít při tréninku co dělat. Máte-li možnost, pozorujte klisny s hříbaty na pastvě: vždycky jsou tam dominantní a podřízené klisny. V době, kdy je hříbatům třicet dní, se chovají jako jejich matky. Když dojde na ježdění, nespoléhejte na přístup koně k druhým koním. I nejmírnější koně mohou být mezi jinými koňmi nepříčetní, i když jsou k lidem přítulní. O koni dělejte závěry, až když ho začnete jezdit. O budoucnosti hříběte hodně napoví výcvik na ohlávce. Hříbě, které je už v útlém věku ochotné ke spolupráci, bude později ochotné i při tréninku pod sedlem. O hříbě, které zoufale bojuje, smýká s vámi a nedá se vést, není co stát. Přednost by mělo dostat hříbě, které vás pozoruje a vnímá, co po něm chcete. Nevadí, je-li zpočátku vyděšené a chce utéct, protože se později vrátí. Pokud neděláte nic, co by hříbě bolelo, začne vám rychle důvěřovat. Při práci s mladými koňmi musíte být klidní, pohybovat se pomalu, musíte být důslední a přitom jemní. Zbrklé pohyby a hluk koně děsí. Na takové úrovni nejsou zvyklí komunikovat a nevědí, co dělat. Zmatek je děsí a komunikace mezi člověkem a zvířetem se zablokuje. O vlastnostech vyděšeného koně nemůžete nic říci ? jediná patrná věc je strach a snaha utéci. Jako chovatel Bob Loomis k výběru reiningového koně říká: ?Chcete-li dobrého reiningového koně, hledejte dobré reiningové rodiny. Nemá smysl míchat krevní linie, křížit rodiny reining a hTITLEer (předvedení na ohlávce) a doufat, že takový kůň vám vyhraje šampionát na ohlávce a pak ještě reining. Daleko pravděpodobněji si vypěstujete kvality jak pro hTITLEer, tak pro reining, ale takové zvíře nebude dost dobré ani pro jeden typ soutěží.? Nepředpokládám, že zrovna u nás se někdo bude důsledně pídit po původech, jednak proto, že na Bobem požadovanou kvalitu stejně nemá skoro nikdo z nás, a také proto, že onu požadovanou kvalitu by tam navíc marně hledali. Nicméně je to alespoň obrázek toho, co znamená být chovatelem ve Spojených státech ? že to není jen mít jednoho hřebce a nějakou klisnu a pak jen napjaté očekávání, co že z toho vlastně bude. Duševní vlastnosti a povaha koně nejsou viditelné ? stavba těla ano. Její zhodnocení už vyžaduje zkušenost a vycvičené oko. Sám Bob Loomis o sobě říká, že když jde o stavbu těla, stává se z něho matematik, protože pokud trup koně netvoří pravidelný lichoběžník, nebude mít kůň potřebné atletické schopnosti k tomu, aby předvedl všechny požadované manévry reiningového koně. Pravidelný lichoběžník, to je rovnováha, dokonalá a jednoduchá. Vidíme ho v trupu koně všichni, ale jen málo lidí ho dokáže popsat. Díváte-li se na koně, rozdělte si v duchu jeho trup na třetiny. První třetina sahá od plecí k místu, kudy prochází podbřišník ? je to vlastně linie, která spojuje zadní partii kohoutku přes trup za přední nohu. Prostřední třetina sahá od podbřišníku k linii, kterou získáme spuštěním kolmice od nejvyššího bodu zádě. Třetí třetina sahá od této linie až k ocasu. Kůň by měl být rozdělen pravidelně. Další krok: načrtněte si pomyslnou vodorovnou čáru, která začíná na plecích a vede k hýždím. Odtud veďte linku k nejvyššímu bodu zádě a z tohoto bodu veďte opět vodorovnou čáru ke kohoutku. Kohoutek pak spojte s plecemi. Výsledným obrázkem je lichoběžník. Přední šikmá strana od plecí ke kohoutku je ukazatelem rychlosti a vytrvalosti koně. Zadní šikmá strana naznačuje sílu koně. Klíčem k lichoběžníku je spodní hrana ? čím delší, tím lepší. Kůň, který je pravidelně rozdělen na třetiny, bude mít spodní hranu dlouhou a horní krátkou. Příslušné úhly jsou všechny velice důležité pro rovnováhu, přičemž platí, že stejné úhly jsou lepší než nestejné. Většina koní v rovnováze není. Ti, co rovnováhu mají, to jsou obvykle šampióni, protože úhly lichoběžníku jsou klíčem k výkonu. I takový Secretariat měl dokonalé úhly jak pro rychlost, tak pro výkon, a proto mohl běhat tak, jak běhal. Má-li kůň v sobě pravidelný lichoběžník, má rovnováhu na to, aby mohl provádět všechny cviky snadno a bez námahy. Je-li lichoběžník nepravidelný, způsobuje to napětí. Napětí vede k bolesti a bolest zapříčiní, že kůň přestane pracovat, kulhá. Kůň s vyváženou stavbou těla vám ušetří spoustu práce. Jak už jsme si řekli dříve, kůň s dobrou stavbou těla musí mít i dobrou povahu, aby své tělo využil naplno. Celý chovatelský i tréninkový program Boba Loomise je založen na teorii lichoběžníku. Mezi jeho chovnými klisnami neexistuje jediná, která by do této teorie nezapadala, hříbata bez pravidelného lichoběžníku jsou vyřazena ještě před zahájením výcviku. Vítězové v sobě pravidelný lichoběžník mají, koně na posledních místech ne. Bohužel pro nás, jezdce, daleko více koní pravidelný lichoběžník nemá. Také mnohem více koní prohrává než vítězí.
ZDROJ: časopis Jezdectví; Ing. SILVIE LEČÍKOVÁ