Stáda dobytka se musela zahánět do ohrad velkých farem, kde se jednotlivé kusy sčítaly, značily výžehem atd. To byl svět opravdových kovbojů, kteří tuto práci zajišťovali ze sedla koně za tvrdých podmínek. Relativně malá skupina mužů, kteří se tímto způsobem živili, potřebovala ke své práci pohyblivé, obratné koně klidného charakteru a s chutí do práce.
Mimo to se tito koně museli dát snadno ovládat pouze jednou rukou, aby jezdec měl druhou ruku volnou, a mohl tedy lépe pracovat. Tito američtí chovatelé dobytka byli často nuceni překonat v sedle dlouhé vzdálenosti. Proto hledali a vyvinuli bezpečný a pohodlný způsob jízdy, aby se koně i jezdci unavili co nejméně. V žádném případě nemá westernové ježdění nic společného s pojmem "rodeo". Rodeo je zaměřeno výhradně na efekt a senzaci, kdežto westernový styl je založen na klidu a jednoduchosti. Podstatou westernového stylu je uvolněný kůň. Díky přísné selekci, kterou v minulosti uplatnili kovbojové při výběru svých koní, se ukázalo, že existují tři plemena koní, která splňují podmínky dobrého pracovního koně. Jsou to american quarter-horse, paint-horse a appaloosa. Dnes představuje westernové ježdění populární odvětví jezdeckého sportu a westernoví koně jsou u mnoha jezdců velmi oblíbení.
WESTERNOVÝ JEZDEC
Dobrý westernový jezdec sedí v sedle přirozeně a uvolněně a používá pro ovládání svého koně velmi jemné pobídky. Westernový kůň se jezdí s dlouhou, prověšenou oteží. Pouze v případě, že jezdec potřebuje koně korigovat, zkrátí otěže a vytvoří tak lehký a elastický kontakt s hubou koně. Typické pro westernové ježdění je také používání krátkých hlasových povelů pro zastavení.