První oficiální soutěž v parkúrovém skákání byla zorganizována v roce 1864 v Dublinu. 
Teprve v roce 1912 se tento sport stal součástí olympijských her. Za zakladatele moderního skokového stylu můžeme považovat Frederica Caprilliho. Tento Ital představil nový styl sedu jezdce, kterým se jezdec přizpůsobuje pohybu koně. Dnes tento sed nazýváme "lehký stehnový sed".
Většina koní skáče ve volnosti ráda a dobře. Těžkosti nastanou v okamžiku, kdy musí kůň udržet rovnováhu při skoku s jezdcem na zádech. Proto je dobrý soulad mezi jezdcem a koněm nutný. Jezdec nesmí svou hmotností rušit koně v jeho rovnováze. Mimo to musí mít jezdec dobrý cit pro překážku. To znamená, že je jezdec schopen přivést svého koně co nejlépe na správné místo před překážkou.
Cit pro překážku může jezdec získat a rozvinout pouze častou praxí.
TIP : dobré uvolňovací cvičení pro koně je chůze přes kladiny. Ty jsou položeny na zem příčně ke stopě. Můžeš přes ně přejíždět krokem a později klusem. Všimni si, že kůň zvedá nohy o trochu víc než jindy a klene přitom hřbet.
První skok - jako příprava na skákání se používají kladiny (kavalety). Někteří koně už při najíždění klusem provádějí přes postavenou kavaletu malý skok jako přes překážku. Dávej pozor na to, abys včas před odrazem posunul ruce dopředu. Horní částí těla se nakloň mírně vpřed a dávej pozor, aby tvé holeně nesklouzávaly dozadu. A už jsi zvládl první skok!
ZDROJ: Encyklopedie koní - Josée Hermsen; Škola jezdectví - Monika von Tettenbornová