Koně v překonávání překážek či v tréninku jiných cviků nevidí žádný smysl. Neodpovídá to jejich přirozenosti a nepřináší jim to žádné výhody. Můžeme dobře vysledovat, že se koně snaží vyhnout tomu, co jim z jejich úhlu pohledu přináší jen nevýhody. Lidé se nakonec nechovají jinak, pomineme-li plnění etických a morálních povinností. 
Představuje-li u koně fixace obecný problém (odmítá jít od stáje, v terénu chce stále směrem k domovu nebo na dráze k východu a stáji), cítí se nejistý a přetížený. Společnost ostatních koní mu dodává jistoty, ale samotný propadá okamžitě panice. Koně jsou od přírody rozdílní, stejně tak jako lidé. Na jedné straně existují typy "co ty mně budeš", které stále znovu jezdce zkoušejí a zpochybňují jeho dominantní postavení, a na druhé straně jsou typy "sedí v koutě", které po jednom ostrém slově ztratí na dlouhé hodiny sebedůvěru. Mezi těmito extrémy se nachází množství mezistupňů. Pokud svého koně neznáš dlouho, jsi odkázán na domněnky, jaká asi byla jeho minulost. Možná po něm byly požadovány cviky, kterým nerozuměl a do kterých zatím nedorostl. Neměl příležitost vybudovat si dostatek sebedůvěry, nebo alespoň důvěru k jezdci, a nyní je přecitlivělý a ustrašený. Pokud tato možnost připadá k úvahu, rozumí se samo sebou, že bití by byla špatná metoda na to, aby si kůň pozvedl sebevědomí. Lepších výsledků lze dosáhnout trpělivým budováním síly a schopností koně, doprovázené dostatečným chválením a postupnými malými úspěchy. Je to zdlouhavá cesta, a možná se budeš muset smířit s tím, že tento od přírody plachý kůň není typem, se kterým bys mohl zdolávat razantním způsobem skoky a jít od vítězství k vítězství. Vhodnému jezdci se ale může stát věrným přítelem. Tím blížším, čím více důvěry v něj bude mít.
Objevují-li se potíže hlavně ve spojitosti s překážkami a koně se ti nepodařilo dostat do prakúru či od stáje ani energickým a důrazným pobízením a povzbuzováním, tak jsi mu někdy dříve skákání zprotivil. Mohlo se to stát právě dnes na opracovišti nebo doma před několika týdny při tréninku. Také to mohl zapříčinit původní majitel, pokud se problém vyskytoval od začátku.
Aby absolvovali parkúr čistě, navádějí někteří jezdci úmyslně na opracovišti - těsně před startem - koně pod skok. Ti se pak uhodí o bariéry a jsou citlivější na bolest. Je samozřejmé, že takové chování je absolutně neetické (a také zakázané). Jestliže jsi koně pečlivě a zodpovědně trénoval, a důvěrně ho seznámil s překážkami, nejsou takové metody pro sportovní úspěch vůbec potřebné. Přesto se může stát, že koně přivedeš ke skoku špatně nedopatřením. Pokud se přitom kůň bolestivě uhodí, bude se samozřejmě snažitpříštímu skoku vyhnout. Bude muset zvolit mezi důrazem tvých pobízejících pomůcek nad získanou zkušeností. Nebudeš-li dost energicky pobízet, tak zastaví. Převáží-li pomůcky, půjde neochotně dál. Neznamená to ale, že už bude dál spolehlivě skákat. Má-li kůň z parkúru něco více než jen respekt, vyhýbá se obloukem vjezdu do kolbiště už na opracovišti. Na cvičný skok směrem k vjezdu najíždí opatrně; skáčeš-li včas od vjezdu, je téměř k neudržení. Celkově nereaguje tak rychle na pobízející a zadržující pomůcky jako doma. Mrzutě klopí uši a přehnaně švihá ocasem. Nálada se mu zlepší, jakmile se vzdálíš od vjezdu do kolbiště; pak se pohybuje ochotně kupředu a uši postaví. Nelze přehlédnout, že se kůň na parkúru necítí bezpečně. Buď je ještě nezkušený, a proto se chová zdrženlivě a opatrně, nebo získal špatnou zkušenost, a proto je bojácný. Dost často se stává, že kůň skáče na opracovišti bez námitek, protože ho zde jezdíš podstatně důsledněji a soustředněji než v parkúru. Tam si pak spíše postaví hlavu. V parkúru jezdíš opatrně, a navíc chuť koně ke skákání sknižují neznámé překážky.
ŘEŠENÍ: Jestliže se ti na opracovišti nedopatřením nepovede nájezd na skok, neznamená to, že kůň ihned ztratí veškerou důvěru v tvé schopnosti ho vést. Uhodil se a pamatuje si, na jakém místě. Pokud nekulhá, hned klusej nebo cválej dál. Ty se rozptýlíš a navíc tak koni rychleji odezní bolest. Za několik minut najedeš stejný skok ještě jednou, ale nejdříve si ho necháš o hodně snížit. Měl by ses bezpodmínečně vyvarovat toho, aby kůň přišel před startem ještě jednou do kontaktu s bariérou. Na karambol zapomene nebo ho vnímá jen jako něco nepatřičného, překoná-li snadno ten samý snížený skok. Lze ovšem pochybovat, zda koně mohou zpětně něco posoudit.
U následujících skoků se v maximální možné míře vyhni jakémukoliv riskování. Nejezdi parkúr na vítězství, jezdi bez chyb. Pokud by se kůň ještě jednou bolestivě udeřil, budeš mít u následujícího skoku či nejpozději na příštích závodech problémy. Je jen otázkou, zda si to, co se událo, pamatuješ stejně dobře jako kůň. Pro něj je to nesrozumitelný bolestivý zážitek, který už nikdy nezapomene. Podobně jako ty budeš mít navždy respekt ze psů, když tě jako dítě nějaký vážně pokousal. Nepřetěžuj koňe a snaž se vyhnout situacím, které by mu mohly způsobit bolest. Z jezdeckého hlediska není etické, když energické, pobízející pomůcky musejí neustále zakrývat úzkotné stavy koňe.
Věnuj opracování hodně času a často přecházej do kroku. Vydatně klusej a cválej na obě ruce a dříve, než najedeš na první nízký skok, přezkoušej, zda kůň reaguje okamžitě na holeň a zádrž. Sleduj, jak se tvůj kůň při skákání chová, abys mohl správně zareagovat. Pokud se při nájezdu "loudá", několikrát za sebou na obou rukou zrychli, aby lépe reagoval na pobídku. Řítí-li se na skok, přezkoušej a procvič v živém cvalu pomůcky otěží, aby se stal citlivější v hubě.
Pokud se kůň tlačí při nájezdu překážky poněkud doleva, najedeš při příštím nájezdu na skok v mírném postavení k levé ruce mírně šikmo k pravé straně. Bočí-li kůň k levé straně až ve chvíli odskoku, popros pomocníka, aby na nejvyšší hák levého stojanu položil bariéru, jejíž druhý konec bude ležet před skokem na zemi. Hodně šikmá bariéra na levé straně opticky překážku zvýší a zárověň poslouží jako boční plenta.
Když kůň začne zvládat překážky vysoké 1,20 m, tak nejezdi ihned parkúry stupně L. Představ si, jaké by to bylo, kdyby byl tvůj osobní rekord ve skoku do výšky 1,40 m a někdo po tobě chtěl, abys desetkrát krátce po sobě skočil 1,30 m. Nejpozději při šestém pokusu laťku jen podběhneš. Kůň na úrovni stupně L by měl být schopen v jednotlivých případech překonat podstatně větší výšku(okolo 1,50 m), než je po něm v parkúru požadována (1,20 m). Při špatné technice by měl mít skokovou potenci ještě větší.
Vyhledávej závody, jejichž organizátoři mají k dispozici pevný, kvalitní skokový materiál. Jestliže startuješ s mladým, nezkušeným koněm, měl by být parkúr postaven s mírnými obraty a dostatečnými vzádelnostmi mezi překážkami. Není vhodné, aby se kolbiště nacházelo v bezprostřední blízkosti opracoviště. Touhu koně připojit se k ostatním posiluje zrakový a čichový kontakt. Po několikahodinové cestě startuj v den přepravy na závody nejvýše v jedné soutěži! V den příjezdu by bylo vhodnější koně pouze lehce objezdit v blízkém okolí, aby si na něj zvykl, a nechat ho startovat teprve následující den. Ideální by byly třídenní závody, takže bys mohl koně nahlásit do jedné soutěže vždy v pátek, v sobotu a v neděli. Při tomto rozumném zatížení se bude den ode dne zlepšovat. Ale i závody, které se konají v sobotu a v neděli, poskytují vhodné podmínky. Pokud závody probíhají blízko tvého domova, vyplatí se ti na ně zajet třeba i jen kvůli jedné soutěži.
Jakmile jednou kůň ztratí vlivem přetížení chuť ke skákání, lze ho jen velmi obtížně znovu motivovat.
ZDROJ: Samostatně v sedle - Reinhard Meier