Je tomu už dávno kdy bylo "in" mít koně doma ve stodole či kdy se koně používali jako "dopravní prostředky". Proto už je málo lidí, kteří mají koně či poníka doma jen tak pro radost. Ať už je to tím, že bydlí v paneláku, nebo tím, že krmit takové zvíře stojí nějaké peníze. Většina lidí si raděj koně ustájí někam kde mu ho nakrmí, vykydají a kde má možnost jezdit.
Pojďme ale už k tématu. Moje spolužačka Iva Ragasová, kterou můžete vidět na fotce, má na dvorku poníka. Bydlí ve Šlapanicích a navštěvuje střední zahradnickou školu v Brně (samo že Iva a ne poník). Ještě bych vám měla představit toho poníka. Je to taková na poníka postarší dvacetiletá slečna jménem Kristýna. A jak že probíhala moje návštěva?
Nebudu vám popisovat jak jsem cestou ze zastávky k Ivině bydlišti potkala lišku (takovou tu co nutí lidem letáky :) ani jak mi Iva nevěřila že mají ve Šlapanicích lišku, ale půjdu rovnou k věci. Konečně jsme se já a Iva s těžkýma školníma taškama doštrachaly k zajímavému růžovému baráčku, u kterého Iva prohlásila "tady to je". Prošli jsme dlouhou chodbou kolem 
spíciho hafana až na onen již zmíněný dvůr, a co jsme tam neviděly. Uprostřed dvorka stála Kristýna a trpělivě čekala až jí Iva donese jablíčko. A taky že se dočkala. Nejlepší bylo když mě Iva dotáhla do kuchyně. Poník byl hned u okna a koukal co to děláme uvnitř :-)
Pak jsme Kristýnku očistili, nastrojili (do ohlávky) a vyrazili jsme do ulic. Teda jen do té jedné kterou jsme procházeli. Nemohla jsem si nevšimnout pohledů lidí, které jsme míjeli. Někteří už na poníka byli zvyklí, jiní koukali co to po tom chodníku jde a jiní si ho snad ani nevšimli a šli zabloumaně dál životem :-)
Zanedlouho jsme došli až k cíli naší cesty, na pole. Nerušily nás tam auta a mohli jsme v klidu fotit a fotit. Aby měla Kristýna trochu pohybu proběhla se s ní Iva trochu po poli. No ale nevím nevím, Iva vypadala udýchaněji :-) 
Nakonec mi ještě obě předvedly pár kousků, které můžete vidět na fotografiích.
Tak a to je všechno co jsem vám asi chtěla napsat. Přeju Kristýně ať se má co nejlépe a co my víme, třeba se z ní časem nakonec stane nejstarší poník v České republice ;-)
text a foto: Zuzana Buráňová