No, přejděme ale k tématu. Jak vlastně taková jízdní policie vznikala, jak se vyvíjela a co vlastně dělá? Podle některých informací se jízdní policie poprvé objevila v různých zemích Evropy v 18. století, kdy převzala od armády dohled nad civilními nepokoji. Nejstarší záznamy o jízdních silách se našly v Londýně z roku 1758, kdy byla ustavena jízdní hlídka Bow street, obdoba Bow street runners, prvních londýnských policistů. Jízdní policisté byli kvůli pouliční bouři koncem 30. let 18. století povoláváni do vnitřního Londýna, aby udržovali pořádek a dohlíželi na průběh průvodů a slavností. Také převzali povinnosti pouličních hlídek, a to je dodnes jejich hlavní úlohou. Za krátkou dobu se jízdní policie vžila v celé Evropě. V amerických velkoměstech (především v New Yorku) jsou dnes jízdní policisté velmi váženi a oblíbeni, řídí dopravu, dohlížejí na davy a patrolují ve veřejných parcích. Podobné povinnosti má i jízdní policie v Toky - především kvůli přehuštěné dopravě. Ve většině evropských zemí vznikla jízdní policie v polovině 19. století z dřívější městské gardy. Například jezdecké oddělení městské policie v Barceloně bylo založeno v roce 1856. Jejich andaliští hřebci jsou cvičeni zvláště ve vzpínání, kterým úspěšně odstrašují nezvládnutelný dav.
Jízdní policie v České republice, to je tvrdý oříšek. Ve většině měst vznikaly jízdní oddíly až po roce 1990 - alespoň tak, jak je známe dnes. Podle Měsíčníku pro otázky bezpečnosti se v roce 1991 rozhodla Policie ČR znovu vzkřísit policejní jízdní oddíly alespoň na té úrovni, jak tomu u nás bylo za 1. republiky. Tehdy u nás existovalo sedm eskadron, čítajících šedesát až sedmdesát koní, přičemž například v Praze ve službě pokrývaly všechny obvody. Až do roku 1945 bylo jezdectvo soustředěno i v dalších velkých městech, kde vykonávalo bezpečnostní službu ne perifériích, kam pěší hlídky nemohly tak často docházet a kde se zdržoval "velkoměstský zločinecký živel". Dále bylo určeno ke "službě pořádkové" při větších slavnostech a k zakročování, "jakožto nejmírnějšímu, ale nejúčinnějšímu prostředku proti nežádoucímu srocení lidu". Po druhé světové válce zůstal v Praze, a to ještě u velitelství pohraniční stráže pouze jeden oddíl v síle patnácti koní. Byl určen jednak k reprezentativním účelům, jednak k provádění výcviku v jízdě na koni a sportovnímu soutěžení s armádou. Později bylo cílem policejního jezdectva dosažení největší dokonalosti v jízdě koňmo pro zákroky celých jednotek proti neukázněným davům ve městě - což znamenalo vlastně v nejtěžším terénu (dláždění, asfalt). Policie tehdy neměla vlastní jízdárny, kde by si jezdci a koně zdokonalovali své schopnosti a přizpůsobovali je potřebě policie.
A jak je to v České republice s jízdní policií dnes? Oddíly jízdní policie spolupůsobí při zajišťování veřejného pořádku, zejména v souvislosti s konáním sportovních, kulturních akcí a při větším shromáždění lidí. Policisté od "jízdní" vykonávají službu všude tam, kde není vhodný automobil, ani pěší hlídka. V parcích, lesoparcích, v okolí velkých nádrží, městských či chatových oblastech a v zahrádkářských koloniích působí preventivně, ale zasahují i proti pachatelům trestných činů a přestupků a pátrají po odcizených vozidlech.
Typ koně by měl být specifikován charakteristikou výkonu služby a přírodních podmínek, ve kterých bude pracovně nasazen. Náročnosti policejní práce obecně vyhovují koně s výškou v kohoutku 160 - 165 cm, harmonického tělesného rámce a mohutnosti s tvrdou konstitucí, dobrým pracovním charakterem a přiměřeným temperamentem. S přihlédnutím k nutné pohyblivosti jízdních policistů vyhovují nejlépe teplokrevníci.
Jak probíhá výcvik koní? Koně trénují policisté pravidelně v rámci celého roku. Snaží se přitom docílit toho, aby si zvykli na nejrůznější situace a zejména se neplašili. Kupříkladu při cvičení nazývaném "rušivé jevy" mávají policisté před koňmi prapory, házejí na ně dělbuchy, koně probíhají například přes dýmovnice. Učí se ale také vnímat houkání automobilu a další různé zvuky, díky kterým by se za normálních okolností splašili. Policisté s nimi také trénují takzvané vytlačování davu. Policista - jezdec na koni budí respekt. Dá se říci, že nahradí práci dvaceti pořádkových policistů.
Mnoho z nás se může ptát, jak je o takového koně u jízdní policie postaráno? Policie Prahy ve své prezentaci uvádí : O koně se policisté z jízdního oddělení starají opravdu pečlivě a dbají pochopitelně i na jejich dobrý zdravotní stav. Koně se často pohybují po tvrdém povrchu, betonu, dlaždicích, a podobně, což velmi zatěžuje jejich šlachy. Proto jim policisté dávají gumové podkovy. Je to výborná věc, která částečně uleví nejen koni, ale i policistovi, který si při měkčím kroku uvolní páteř.
Oddíl jízdní policie správy hl. m. Prahy vznikl v rámci konání Československé všeobecné výstavy pořádané v roce 1991, jízdní oddíl v Ostravě vznikl až o rok později (na jaře roku 1992). Bylo zakoupeno dvanáct koní, kteří byli ustájeni ve sportovním areálu JK Baníku Ostrava. Počátky Jízdních policií sahají na Ostravsku až do roku 1899. Tato krásná tradice však postupně po roku 1945 v Čechách úplně zanikla. A tak začátky tohoto oddílu nebyly snadné. Tréninky policejních koní se dlouhá léta na území naší vlasti neprováděly, chyběly zkušenosti, odborná literatura i cvičitelé. Po překonání počátečních nezdarů se začal vytvářet systém výcvikových metod, které byly vhodné pro policejní praxi. V dubnu roku 1993 bylo slavnostně vyřazeno z výcviku prvních dvanáct koní a třináct jezdců ? strážníků.
Na závěr si ještě řekneme něco o tom, co vlastně musí člověk udělat pro to, aby se dostal k jízdní policii. Nic nejde bez těžkého a náročného výcviku. Kůň, aby mohl sloužit policii, musí tvrdě trénovat alespoň jeden rok. Policista je na tom podobně. Oproti svým pěším kolegům, kteří ihned po škole nastupují na příslušné oddělení, musí zvládnout ještě šestiměsíční kurz. Po jeho absolvování jej čeká komise, která posuzuje chování jezdce na jízdárně a v terénu, dále také například to, zda dokáže svého koně ošetřit a zda má také určité teoretické znalosti z oboru hipologie. Když uspěje, dostane takzvané osvědčení k jízdě na koni. Zrovna tak jako služební kůň, který po svém výcviku dostává také osvědčení.
Text: Zuzule