No a jednou vlastně díky mě, Věrči a druhé Lence si mohli udělat dovolenou. Odjeli na týden do Chorvatska. Ve stáji byla ponice, která se měla za takové dva týdny hřebit, ale i přesto nám stáje svěřili!!:) No a já, abych nemusela dojíždet tak brzo ráno (protože ve stájích máme byt na sedmou hodinu, abychom všechno stíhaly), jsem si vzala spacák ze tam prespim. Nechtěla jsem tam být sama, abych se nenudila a měla nějakou společnost, tak jsem přemluvila Věrču, aby tam se mnou přespala. No, moc se jí nechtělo, ale podařilo se mi ji přemluvit.
Vyčistili jsme koně, některé vykoupali, stádo jsme vyhnali na pastviny, hřebce odvedli do výběhů, a šli jsme si zajezdit. Pak jsme vykydali boxy, zametli a dali oves. Večer zahnali koně zpátky do boxů, udělali kopyta, sundali ohlávky, některým i namazali a potom jsme si s věrčou šly opékat vuřty k ohýnku, asi tak 50 metrů od stájí. A najednou slyšíme: "Buch BUCH!!" ozyvá se ze stájí. Na nic nečekáme a bežíme se podívat, co se děje. Obě dvě vystrašené...ale naštěstí nám spadnul kámen ze srdce, a naopak radost do nás vlezla! Zjistily jsme, že nase ponice Jiskra nám porodila malinkou kobylku. Byla černá po mamince a stejně jako ona měla malinkou hvězdicku.
Jestě jsem se ale klepala. Věrča naštěstí už byla u jiného porodu a věděla co dělat, takže jsem se učila a pomáhala sušit malou. Zavolali jsme doktora a ten nám ten strach úplně ukončil. Byl to pěkný zážitek a hlavně skončil dobře. Teď uz jsou kobylce necelé dva roky, je černá, občas zlobí, ale jinak je hodná. A jmenuje se Jesika :o) I její maminka Jiskra se má dobře. Myslím si, že jsem se z toho hodně přiučila.
Autor: Sipa
Napsáno: 25. května 2005